U ruského stolu

    Pohostinnost ruského člověka vychází z hloubi srdce. Setkání u stolu je obřadem, který není spoután upjatou šablonou etikety, ale přednost je dána volnosti, hojnosti a přirozenému společenskému veselí.     „Pomalu jez, dlouho budeš“ zní staré ruské přísloví, kterému je přizpůsoben i ráz hostiny. Hostitelka předkládá na stůl vše, co jí možnosti dovolují. Slané okurky, klobásu, rybu, studená masa, pirožky, nakládané houby a kukuřici, v nichž privilegované postavené zaujímají zelí a červená řepa zastoupení mají i sýry, ovoce a dochucovací omáčky, oblíbeny jsou aspiky a rosoly. V průběhu hostiny jsou podávány další teplé pokrmy, především masa v různých tepelných úpravách, typické národní polévky, pelmeně, vareniky, syriniky a jiné speciality. Z nápojů lze na ruském stole nejčastěji ochutnat čaj, vodku, kvas, koňak, víno, pivo, soky (ovocné šťávy) a minerálky. Pije se i káva, ovšem mnohem méně než u nás.
Hlavní zásadou u stolu je nespěchat, jak napovídá staroruské přísloví. Dále se účastnících hostin nesmí omezovat v jídle, protože při každém tostu _ přípitku se pozvedá vodka, která si lidově řečeno „dobrý podklad“ přímo vyžaduje.
    Na naše zvyklosti je neobvyklé i to, že se konzumuje průběžně a není vhodné praktikovat nějaký direktivní režim postupu hostiny, včetně sklízení ze stolu. Součástí hostiny je i nezbytný samovar, který bývá umístěn přímo na stole nebo v jeho blízkosti, a z něhož hospodyně nalévá čaj. Samovar je symbol pěkného posezení u stolu. Vyrábí se v několika velikostech a v mnoha variantách a z různých materiálů.     Původně bylo zdrojem tepla dřevěné uhlí, dnes převládá elektřina. Samovar se skládá z dolní části s vypouštěcím kohoutkem a konvičky, která sedí na korunce samovaru. V konvičce je udržován spařený čaj, tato tresť (zavarka) se nalévá na talířky nebo do strakanů a podle potřeby dolévá vařící vodou. Přípravy čajů jsou uvedeny v recepturách. Zvláštností je ale pití čaje, který se pije „přes cukr“, což znamená v praxi vložení kousku cukru z homole, dnes kostku, do úst a ta nám pozvolným rozpouštěním sladí čaj. Nutno připomenout, že ruský cukr má tvrdší strukturu, která tento způsob umožňuje. Když už jsme se zastavili u čaje, typické a různorodé jsou i strakany. Spodní část je zdobena od staroruských motivů až k dnešním kosmickým. Materiál bývá různý – od stříbra i zlata až po prostý kov.
    Stůl se pokrývá ubrusy s lidovými vzory, pokud jde o další zajímavosti stolu, stojí za zmínku ještě praktická a stylová ruská keramika, jejíž výhodou je, že v ní pokrm lze tepelně dokončit, předkládat ho na stůl, a tak i při jídle dlouho udržet teplý.
    Krásná ruská příroda láká, a tak se v letním období hostiny převážně odehrávají pod širým nebem, mezi stromy a květy.
    Pro pozvání přátel bylo a je využívání všech rodinných oslav i dalších událostí. Na menších městech býval způsob výzvy k návštěvě. Hospodyně postavila na okno zapálenou svíci „ogoněk“. Tím dala najevo, že k sobě zve každého, kdo ji chce vidět. Nyní se výrazu „přijít na ogoněk“ ještě někde užívá, ale většinou to znamená příchod ke známým bez osobního pozvání.
    Můžeme si být jisti, že u ruského stolu je vítán každý přítel. Svůj „ogoněk“ mají mnozí z nás, někteří již ví přesně kde, na další ještě někde čeká a lze si jen popřát, aby jej objevili co nejdříve.
U ruského stolu