Čaj

    V Rusku je čaj nazýván „čaj bajchovyj“, a to od čínského výrazu „baj-choa“ (bílá řasa), což je čínské označení pro stříbrné bílé chloupky, pokrývající spodní stranu čajových lístků. Toto označení by však mělo platit jen pro čaj sypký, pro odlišení od čaje lisovaného.
    Kromě „bajchovo černovo čaja“ (černého jemného čaje) se v Rusku vyrábí také „zelenyj bajchovy čaj“ (zelený jemný čaj) a černý a zelený čaj „kirpičnyj“, neboli lisovaný, dále pak ještě černý a zelený čaj „listočnyj“, neboli listový.
    Všechny tyto čaje mají samozřejmě svá bližší označení podle druhů, jakosti a způsobu zpracování, avšak pro naši informaci postačí, budeme-li vědět, že se k nám dovážejí následující čaje:

    a)    Černý gruzínský čaj prvé jakosti označovaný L1 – který je směsí nejjemnějších čajových lístků, pupenů a prvého listu,
    b)    Černý gruzínský listový čaj označovaný L2 – který je rovný a poněkud hrubšího vzhledu než čaj L1.
    c)    Čaj označovaný M1, je jeden z nejjemnějších čajů ze svinutých čajových lístků.
    d)    Čaj označovaný M2 – který je podobný čaji M1, avšak má podstatně hrubší vzhled.

    Pěstování čajovníku bylo v Rusku známo teprve od roku 1833, avšak pití čaje si získalo oblibu již daleko dříve. Čaj byl od carského Ruska dovážen z Číny, a to ve velkém množství. V roce 1913, kdy prvý ruský závod na zpracování čaje měl zhruba již patnáctiletou tradici a kdy se čaj pěstoval takřka na 900ha, bylo podle statistik dovezeno do carského Ruska 76 000 tun čaje v hodnotě tehdejších 60 milionů rublů.     Příprava čaje, dokonce i způsob jeho pití, je do jisté míry uměním. Na jakosti a druhu čaje záleží samozřejmě nejvíce, zvláště u znalců, avšak nemenší péči musíme věnovat jeho uskladnění a přípravě. I ten nejlepší druh čaje můžeme špatným ošetřením a špatnou přípravou zcela pokazit, stejně jako můžeme i z horšího druhu čaje připravit při správném postupu velmi lahodný nápoj. Čaj velmi snadno přejímá okolní pachy, a proto jej uskladňujeme na suchém místě a v dobře uzavřené nádobě.