Šči da kaša – pišča naša

    Zelňačka a kaše, to je strava naše – takový je asi význam starého ruského úsloví, které skutečně vystihovalo ruskou lidovou stravu v dobách carského Ruska, kdy většina národa byla odkázána jen na polévku a kaši, popřípadě na tmavý chléb.
    Strava ruského lidu byla velmi prostá a lahůdky, se kterými se dnes setkáváme na jídelních lístcích ruských restaurací, ať již v samotném Rusku, nebo i v zahraničí, byly v dobách carského Ruska předkládány jen na carský stůl a na stoly šlechty. Je velmi těžké označit kterýkoliv pokrm ruské kuchyně za pokrm opravdu ruský. Vždyť vyjma několika zachovaných typických lidových pokrmů a charakteristických pokrmů Ruska, má většina dnešních ruských jídel svůj původ úplně mimo své území svědčí o tom dokonce dnes již vžité názvy jídel a pokrmů, jako je butěrbrod, šnicel, bifšteks a podobně, které pronikly do ruské kuchyně koncem 17. a začátkem 18. Století v důsledku pruského vlivu za vlády Petra Velikého. Obdobně bylo ruské kuchařské názvosloví ovlivněno názvoslovím francouzským. V 18. Století, za vlády Kateřiny II., kdy nejen carský dvůr, ale i carská šlechta se snažila přizpůsobit šlechtě francouzské, se vžily dodnes používané názvy pokrmů, jako je rulet, sup, suflé a podobně.
    Je samozřejmě ještě celá řada názvů jídel, která mají svůj původ i v jiných zemích, jako například v Itálii nebo v zemích sousedních s Ruskem. Obdobně je tomu u některých charakteristických jídel Ruska, která si v celém Rusku i v zahraničí získala velkou oblibu, avšak mnohdy pod odlišnými názvy.